Strana SdP
V ulicích vlají prapory, nadšený lid jásá a provolává slávu. Osvobození je vždy plné vlajek, oslav a radosti. Není však květen 1945, ale říjen 1938. V pohraničí nevlají československé prapory. V oknech se třepetají rudé vlajky s bílým kolem a černým hákovým křížem uprostřed. Do československého pohraničí se valí za nadšeného jásotu většiny místních německých obyvatel německé vojsko. Pátá kolona vykonala své dílo zkázy.
Kdo byl touto pátou kolonou?
SdP – Sudetendeutsche Partei Sudetoněmecká strana 
Strana, která si již od svého vzniku kladla za cíl vydobýt pro sudetské Němce právo na sebeurčení, chtěla sjednotit všechny Němce v Československu. Založena byla 1. října 1933, nejprve jako SHF – Sudetendeutsche Heimatfront – Sudetoněmecká vlastenecká fronta a od 30. dubna 1935 byla po zásahu státu přejmenována na SdP – Sudetendeutsche Partei – Sudetoněmecká strana. Do čele strany se postavil náčelník Německého tělovýchovného spolku (Deutscher Turnverein) z Aše Konrád Henlein. Stoupencům SdP se proto také někdy říkalo henleinovci.
Sudetoněmecká strana vyrostla na troskách státem zakázaných negativistických stran DNP (Deutsche Nationalpartei, Německá nacionální strana – německá negativistická strana v předválečném Československu, vzniklá již v roce 1919. Strana odmítala nový stát a její snahou bylo prosazování práva na sebeurčení sudetských Němců) a DNSAP (Deutsch-sozialistische Arbeiterpartei, Německá nacionálně-socialistická dělnická strana, německá negativistická strana v předválečném Československu, obdoba nacistické NSDAP). Obě strany byly pro svou státu nepřátelskou politiku 4. října 1933 úředně zakázány.
Manifestace SdP
SHF zpočátku vykonávala navenek politiku státotvornou, přesto však prosazovala uspořádání státu po vzoru nacistického Německa. Již v roce 1934 byly navázány první kontakty s nacistickou říší, jež brzy na to vyústily v plnou podporu SdP ze strany Německa. Adolf Hitler a němečtí nacisté brzy po svém nástupu počali, kromě jiného, s podporou německých menšin v okolních státech, které jim měly posloužit k jejich expanzivním cílům , přesně v intencích myšlenek Mein Kampfu. Na německou menšinu v Československu tak začal směřovat proud demagogie, financí a otevřené či skryté podpory, mající jeden hlavní úkol – přesvědčit sudetské Němce, že Československo není jejich státem, že se jim v tomto státě nevede dobře, že jsou utlačováni a že jediná jejich možnost je připojení se k říši, která jim jediná zajistí jejich národní a hmotnou existenci. Ve skutečnosti o sudetské Němce tolik nešlo, měly to být důležité figurky v nebezpečné hře, kterou se nacisté rozhodli hrát. Ve hře, jež se nazývala boj o lebensraum-životní prostor pro nadřazenou árijskou rasu.
Demagogická rétorika SHF a podpora Německa přinášely své ovoce. Jestliže v lednu 1934 mělo SHF jen 12 976 členů, v říjnu téhož roku to bylo již 71 431. Následující rok v dubnu měla vlastenecká fronta již 204 401 členů.
V roce 1935 připravila SHF nejrozsáhlejší volební kampaň v Československu. Nešlo jen o demagogická hesla jako např. „Für Arbeit, Recht und Brot“ (Více práce, práv a chleba), ale mnohdy šlo i o zastrašovaní a dokonce i fyzické napadání opozice. Ochotně se této násilné činnosti zhostili tzv. ordneři, čili příslušníci uniformované pořadatelské služby SdP tzv. Freiwilliger Schutzdienst (FS), která měla za úkol dohlížet na pořádek při schůzích a akcích SdP. FS byla v podstatě polovojenská organizace. Aktivní mužstvo tvořili muži od 21 do 35 let (I. záloha byla do 45 let). Ordneři fungovali po vzoru německých SA a oficiálně byla činnost Freiwilliger Schutzdienst státem povolena teprve 14.5.1938. Ordneři ale svoji činnost vykonávali již dávno před tímto datem.
Průvod SdP v Karlových Varech - v bílé košili Ordner pořadatelské služby (Freiwilliger Schutzdienst)
Nejnižší jednotkou FS byla „Schaar“ (tlupa), která měla deset členů. „Tlupu“ vedl Scharführer. Všechny „Schary“ v jedné vesnici tvořili Sturm, jehož velení měl na starosti „Sturmführer“. Každý „Sturm“ měl motorizovanou spojku, která zajišťovala spojení s oblastním velitelstvím. Vedoucí jednotlivých „Sturmů“ byli vycvičeni u SS-oddílů v Německu. Získané vědomosti pak „Sturmführeři“ předávali svým podřízeným při denních i nočních cvičeních. Cvičila se nejen pořadová příprava, ale i střelba, hod granátem a také nácvik obsazení lehkých objektů pohraničního opevnění, tzv. řopíků.
Státní aparát se snažil proti rostoucímu nacionalismu zakročit – vlastenecká fronta se jako nepolitická strana nesměla účastnit voleb. SHF však nezaváhala a přejmenovala se na SdP. Henleinovci teď již se svou stranou do voleb vstoupit mohli a tyto volby dne 19. května 1935 de facto vyhráli, neboť 1 249 497 hlasů pro SdP bylo volebním triumfem. Tato strana se tak stala druhou nejsilnější stranou v parlamentu - SdP získala sice o 73 000 hlasů více než nejsilnější česká strana, ovšem díky volební geometrii získala o jeden mandát méně. Sudetoněmecká strana získala v parlamentu 44 mandátů, jen o jeden méně než vítězná strana agrární , zatímco zbývající německé aktivistické strany získaly jen 22 mandátů.
Volební výsledek znamenal v podstatě zánik některých menších německých státotvorných politických stran a značné oslabil i velké strany, jako například německé komunisty či sociální demokraty.
Pochod Freikorpsu - "jednotky se formují" (volný překlad popisku fotografie)
Po volebním úspěchu přenesla SdP sudetoněmeckou otázku i do mezinárodní politiky. Henleinovci se snažili před světem prokázat, že Československo není schopné vyřešit problém sudetoněmecké menšiny.
Národnostní rozpory podněcované SdP a podporované nacistickým Německem vyvrcholily v roce 1938. Nic nepomohlo, že se vládní koalice v březnu 1938 začala o národnostní problémem více zajímat. Mělo například dojít ke zvýšení počtu úředníků německé národnosti, připravovala se hospodářská opatření ke zlepšení situace v pohraničí atd.
Henleinovce však tyto kroky neuspokojily a počet příslušníků strany v roce 1938 strmě narůstal. Jestliže v lednu měla SdP 541 681 členů, tak v březnu to bylo 759 298 členů a v dubnu už měla strana 1 047 178 členů. Počet s každým měsícem narůstal, vrchol byl zaznamenán v červnu, kdy měla strana 1 347 903 příslušníků.
Dne 24. dubna 1938 na karlovarském sjezdu SdP přednesl Konrád Henlein svých osm požadavků: 1)Úplná rovnoprávnost a úplná rovnost německé národní skupiny s československým lidem. 2) Uznání sudetoněmecké národní skupiny jako právní osobnosti k ochraně tohoto rovnoprávného postavení ve státě. 3) Konstatování a uznání uzavřeného osidlovacího území. 4) Vybudování německé samosprávy v německém území a to pro všechny obory veřejného života. 5) Zákonitá ochranná opatření pro ony státní příslušníky, kteří žijí mimo uzavřené území svého národa. 6) Odstranění všeho bezpráví, které bylo učiněno sudetskému Němectvu od roku 1918 a náprava škod, které tím bezprávím vznikly. 7) Uznání a provedení zásad: v německém území němečtí veřejní zaměstnanci. 8) Úplná svoboda přiznání se k německému světovému názoru tj. nacionál. socialismu.
Nástup Freikorpsu do bojového postavení - "připraveni k nasazení" (volný překlad popisku fotografie)
Tyto požadavky měly v podstatě znamenat autonomii pro „sudetoněmecké“ území a veřejné přihlášení se k nacionálnímu socialismu v Německu.
Během jarních měsíců a blížícího se léta, napětí v pohraničí rostlo. Situaci nepomohla uklidnit ani květnové povolání jednoho ročníku zálohy na mimořádné cvičení ani letní mise lorda Runcimanna. Příslušníci strany SdP stále více pořádali nejrůznější pochody a manifestace, při kterých se chovali vyzývavě a nezakrytě dávali najevo svoje nacistické smýšlení. Průvody často provázelo bubnování, hajlování, provolávání nacistických hesel. Noční průvody často ozařovaly pochodně. Ordneři se scházeli především v noci, kdy pořádali noční pochodová cvičení, spojovací službu, často prováděli i hlídkování v obcích apod. Před četnickými hlídkami většinou však včas zmizeli.
Vše vyvrcholilo v září 1938. Českoněmecké pohraničí se stalo prakticky místem otevřeného boje, neboť henleinovci se po projevu Adolfa Hitlera v Norimberku dne 12. září pokusili o státní převrat. Díky rozhodnosti armády, četnictva a příslušníků Stráže obrany státu byl však tento puč potlačen. Vláda v nejpostiženějších územích vyhlásila stanné právo, strana SdP i se svojí složkou pořadatelskou službou FS byla dne 16. září zrušena a na představitele strany byl vydán zatykač. Funkcionáři i řadoví členové strany houfně prchali za hranice, kde vstoupili do nově se formujících Sudetendeutsches Freikorps – Sudetoněmecký dobrovolnický sbor, SdFK. Počátky SdFK lze najít již v roce 1936, kdy německý Wehrmacht a Abwehr začaly v Československu vyhledávat sudetské Němce pro spolupráci, a získané osoby posléze tajně vycvičovaly v Německu. Oficiální zahájení činnosti SdFK bylo na rozkaz Adolfa Hitlera až dne 17. září 1938. Velením byl pověřen Konrád Henlein, zástupcem byl Karl Hermann Frank.
Bojové postavení Friekorpsu
Úkolem SdFK bylo způsobovat zmatek na státní hranici, napadat československé úřady, celnice, četnické stanice, brát zajatce apod. Dne 22. září měl SdFK již 26 000 mužů a stal se v několika následujících dnech protivníkem československých ozbrojených složek
Tragické události září 1938 vyvrcholily podepsáním Mnichovské dohody v noci z 29. na 30. září a již 1. října začala vstupovat německá vojska do pohraničí. Zároveň s vojskem přicházeli i sudetští Němci, kteří předtím uprchli do Německa a působili v řadách Freikorpsu.
Českoněmecké pohraničí se stalo součástí Německé říše, byla vytvořena Sudetská župa, v jejímž čele stanul jako župní vedoucí Konrád Henlein a jeho zástupcem byl jmenován Karl Hermann Frank. Dne 4. listopadu 1938 pak byly vytvořeny tzv. úřady vládních prezidentů, které rozdělily sudetskou župu na tři vládní obvody se sídly v Ústí nad Labem, Karlových Varech a Opavě. Vládní prezidenti podléhali přímo Konrádu Henleinovi. Dále byly od 20. listopadu 1938 zřízeny tzv. úřady zemských radů – landráty, které nahradily dosavadní okresní úřady. Při správě obcí začal být uplatňován tzv. vůdcovský princip.
Dne 5. listopadu 1938 byla Sudetoněmecká strana oficiálně rozpuštěna a většina jejího členstva byla převedena do NSDAP.
Mladí trubači SdP v Karlových Varech
Dne 4. prosince 1938 se konaly v Sudetské župě doplňovací volby do říšského sněmu. Do voleb byla připuštěna pouze strana NSDAP. Volby měly pro nacisty velký mezinárodní význam, protože měly ukázat světu, že s přičleněním čs. pohraničí k Německu souhlasila drtivá většina obyvatelstva. Hlasovací lístky obsahovaly jen dvě možnosti hlasování - „ANO“ či „NE“. Volby plně prokázaly, že sudetští Němci jsou nadšeni a souhlasí s přičleněním k říši. Pro „ano“ se vyjádřilo téměř 99 % všech hlasujících občanů. Boj za připojení „Sudet“ k říši byl dovršen.
Autor: J. Macke
Fotografie převzaty:
Časopis - Ozvěny světa, ročník 1938
Kniha - Hoeller Franz, Von Der Sdp Zur NSDAP, 1939
Kniha - Karlsbads Heimkehr ins Reich, Adam Kraft Verlag, Karlsbad, 1941