Vznik armády

Po rozpadu Rakouska-uherska a vzniku nové Československé republiky v říjnu 1918 přišla řada na formování nové a moderní Československé armády. Z počátku byly úvahy o nové armádě směřovány spíše na jednotky tvořené občanskými milicemi a mnoho politiků bylo přesvědčeno, že bude ,,profesionální“ armáda zbytečná. Z tohoto konceptu nakonec sešlo a nová československá vláda převzala základní rakousko-uherské branné zákony. První jednotky vznikaly z českých dobrovolníků z řad bývalé C a K armády, k nim postupně přibývali českoslovenští legionáři z italské a francouzské fronty. Ti ale byli podřízeni velitelům ze zemí, kde útvary vznikly a velikým problémem byl nedostatek kvalitních důstojníků. Z toho důvodu byla dne 20. ledna 1919 uzavřena mezi Československem a Francií smlouva, která stanovila, že náčelník Francouzské vojenské mise bude zároveň náčelníkem Československého generálního štábu. Jako první jím byl ustanoven generál Maurice César Joseph Pellé (1863‒1924) .

Mise jako taková měla za úkol co nejrychleji vytvořit dobře fungující Ministerstvo národní obrany s co nejsilnější a vycvičenou armádou, která by měla na základě mezinárodní úmluvy o spojenectví, v případě obnovení válečného stavu s Německem, invazivně zasáhnout.

Největší význam pro další vývoj čs. armády měla trojice klíčových opatření, kterou se Francouzské vojenské misi (FVM) podařilo prosadit. Již v roce 1919 účinně reorganizovala do té doby málo efektivně vedené Ministerstvo národní obrany (MNO). Splynutím oddělení mise s prvky MNO začal nejpozději od července téhož roku pracovat Generální štáb. Generál Pellé měl mimořádný osobní podíl na finální podobě vládního návrhu branného zákona, přijatého v březnu 1920. Tento fundamentální vojenský zákon ustavil správnou základnu pro existenci armády. Pellé eliminoval na minimum dobově podmíněné negativní vlivy, jež souvisely s již zmíněným antimilitarismem. Volba vhodného branného systému se podstatně dotýkala začlenění nového státu do mezinárodního koaličního systému.

FVM měla přímý vliv na velení čs. armády do konce roku 1925, neboť do té doby byli její náčelníci současně i náčelníky čs. Hlavního štábu. V čele mise se do roku 1938 vystřídali tři náčelníci. Následníkem generála Pellé byl generál Eugène Desiré Antoine Mittelhausser (1873‒1949). V roce 1924 vytvořil funkci podnáčelníka Hlavního štábu, v níž se na funkci náčelníka Hlavního štábu připravoval pod jeho vedením generál čs. armády Jan Syrový. Do čela Hlavního štábu nastoupil na počátku roku 1926, kdy generál Mittelhausser opustil i funkci náčelníka FVM. Ve stejné době se změnil charakter FVM. Z velitelského orgánu se stal poradní orgán ministra národní obrany. Po generálu Mittelhausserovi misi vedl až do konce jejího působení v Československu generál Louis Eugène Faucher (1874‒1964).

Vznik čs. armády probíhal za chodu a velmi silně se do něj promítly boje, které poukázaky na to, že je armády zapotřebí. Na konci roku 1918 probíhaly boje s německými separatisty, kteří chtěli připojit české pohraničí k Německu. V lednu 1919 musela armáda také zajistit Těšínsko což vyvrcholilo v takzvanou Sedmidenní válku. Tento spor o Těšínsko se podařilo diplomaticky urovnat až v roce 1920. Největší spor o území byl však s Maďary, kteří usilovali o území na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

V roce 1920 byly rozpuštěny poslední dobrovolnické sbory a byla přijata unifikace, při které byly dislokovány pravidelné pluky Československé armády. Zároveň došlo i k návratu československých legií z Ruska čímž získala armáda další zkušené bojovníky.

Československá armáda v letech 20.

V roce 1922 byla Československá armáda značně reorganizována a tak vznikly 2 pěších divize, 3 jezdecké a 2 horské brigády s mírovým stavem 150 000 mužů. Ten mohl být na základě Branného zákona navýšen mobilizací o brance podléhající prezenční službě. Prezenční služba trvala až do roku 1924 24 měsíců. Poté byla zkrácena na měsíců 18.

Veliký důraz kladla Československá armáda na modernizaci vojska a definitivní sjednocení střeliva, protože byla stále vyzbrojena rozličnými zbraněmi z přebytků a kořistí C a K, francouzské a italské armády. Základní zbraní mužstva se proto stala československá puška vz. 23, která byla o rok později modernizována a znovu zavedena, jako puška vz. 24 a pro důstojníky a mužstvo vyzbrojené pislolí byla zavedena, jako definitivním vzorem pistole vz. 24. Do výzbroje byl také zaveden těžký kulomet Škoda vz. 24, který vznikl modifikací rakouského kulometu 1907/12 a nový lehký kulomet vz. 26.

Veliký podíl děl tvořila děla C a K armády, která byla vyráběna v Plzeňské Škodovce. Ta pokračovala ve výrobě i po 1. sv. válce a v blízké době byla stará děla nahrazena modernímy typy.

Značný rozvoj zaznamenala i nechanizace armády. Do všech druhů vojsk byly zařazovány nákladní a osobní automobily, tahače a obrněné automobily české výroby, jako OA vz. 23, OA vz. 27 a OA vz. 30, obrněné vlaky a drezíny a byly pořízeny první tanky francouzské výroby Renault FT-17

Modernizovalo i letectvo, které pomalu nahrazovalo zastaralé rakouské letouny Hansa-Brandenburg B.I, Phönix C.I, Aviatik D.I a další, francouzskými letouny SPAD S.VII , SPAD S.XIII a dalšímy zahraničnímy modely. Později však vzrostla výroba československá a mezi nejlepší kusy patřily například Avia BH-3, Avia BH-9, Aero A-18 a A11, nebo letoun Letov Š-18.

Během období 20, let byly uzavřeny spojenecké dohody s Francií proti Německu a s Jugoslávií a Rumunskem proti Maďarsku - takzvaná Malá dohoda.

Vliv FVM poklesl a na nejvyšší místa armády se dostali českoslovenští generálové. Prvním československým náčelníkem Generálního štábu se stal generál Jan Syrový.

Československá armáda v letech 30.

Na počátku 30. let se velmi zřetelně změnila politická situace Československa. V německu se k moci dostal Adolf Hitler, který se netajil svými expanzivnímy úmysly a proto musela Československá armáda na tento stav ohrožení reagovat. V roce 1934 rozhodla Nejvyšší rada obrany státu o zrychlení modernizace armády. Do čela armády byl jmenován Ludvík Krejčí. Byla provedena reorganizace vojska a opět zavedena prezenční služba trvající 24 měsíců. Začalo budování pohraničního opevnění a vojenské výdaje na obranu státu neustále narůstaly. Díky tomu přicházely i nové pracovní příležitosti pro občany a tím byla částečně ukojena hospodářská krize.

Armáda dostala nové typy zbraní. Brněnská zbrojovka vyvynula moderní kulomety vz. 35 a 37 a pracovalo se na vývoji prvního československého samopalu, útočná vozba byla vyzbrojena novými tanky LT 34 a LT 35 tančíky vz. 33. Dělostřelectvo a pěchota byly vybaveny novými kanony vz. 37, hrubou houfnicí vz. 35 a 9cm minometem vz 36. Opět vzrostly počty dělostřeleckých tahačů a byly masově nasazeny nákladní a osobní automobily. Ve vývoji byl nadčasový lehký tank vz. 38. U letectva byla nejrozšířenějším stíhacím letounem Avia B534, která nedosahovala takových rychlostí, jako německá letadla, ale vyjímala se dobrou ovladatelností a manévrováním.

V roce 1938 byla uzavřena spojenecká smlouva mezi Československem a Sovětským svazem a byla dokončena reorganizace armády, která byla v míru tvořena 7 velitelskými sbory, 17 pěšími divizemi a 4 rychlými divizemi. Její celkový početní stav činil 200 000 mužů. Dle mobilizačního plánu z roku 1936 bylo v případě mobilizace počítáno s povoláním 972 700 mužů.

Mezi lety 1936-1939 byli někteří českoslovenští vojáci nasazeni v rámci interbrigády ve Španělské občanské válce na straně republikánů, kde získávali drahocené bojové zkušenosti.

20. května 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace a ve zbrani bylo během několika hodin 383 000 mužů. 23. září proběhla v důsledku Mnichovské krize všeobecná mobilizace, která aktivovala 18. odvodních ročníků I. zálohy a náhradní zálohy všech zbraní a služeb a část II. zálohy, kterou tvořili specialisté. Celkem bylo povoláno 1 250 000 mužů. K boji bylo připraveno 350 tanků, 5 000 děl všech možných ráží a 950 bojových letounů.

V důsledku Mnichovské dohody byla armáda nucena ustoupit bez boje a pohraniční oblasti padly do rukou nacistického Německa, Maďarska a Polska. Navzdory tomu ale československá armáda bojovala o udržení Podkarpatské Rusi. Tyto boje ale byly oficiálně zastaveny 13. března 1939 úplnou okupací českých zemí a vznikem samostatného Slovenského štátu.

Armáda, jako celek byla dělena na dvě základní části a to:

• Služby: Služby zajišťovaly logistickou a zásobovací problematiku. Hlavním rozlišovacím znakem byly knoflíky stejnokrojů, na kterých chyběl reliév zkřížených mečů, velký čepicový znak byl tvaru kosočtverce, opět bez zkřížených mečů. Mezi služby spadalo například zdravotnictvo, nebo konceptní služba. Obě tyto služby jsou v našem klubu zastoupeny.

• Zbraně: Zbraně byly hlavní akční částí armády. Byly to bojové jednotky, jako například pěchota, letectvo a dělostřelectvo, nebo technické jednotky, mezi které spadalo například ženijní vojsko a telegrafní vojsko.

Přehled pojmenování a barevného označení zbraní a služeb.

Límcové odznaky.

Rukávové odznaky.

Čepicové odznaky a knoflíky - zleva pro mužstvo, důstojníky zbraní, rotmistry služeb

Organizace Československé armády v roce 1938 na stupni armáda-sbor-divize

a) polní útvary:

Hlavní velitelství SV: Račice – Vyškov – Přerov Hlavní velitel: arm.gen. Ludvík Krejčí

    I. armáda – arm.gen. Sergěj Vojcechovský, SV: Kutná Hora

        I. Sbor - div.gen. Jan Šípek, SV: Votice

            Hraniční oblast 32 - brig.gen. Ing. RTDr. Jan Kloud, SV: Plzeň

            2. divize - brig.gen. Valentin Pozdíšek, SV: Plzeň- Doubravka

            5. divize - brig.gen. Alois Benda, SV: Písek

            Skupina 4 - brig.gen. Vaclav Kuneš, SV: Votice

        Hraniční pásmo XI - div.gen. Emil Linhart, SV: Praha

            Skupina 1 - brig.gen. Vaclav Petřik, SV: Rakovnik

            Velitelství okrsku Praha - brig.gen. Cyril Langer, SV: Praha

        II. Sbor - div.gen. Josef Váňa, SV: Mladá Boleslav

            Hraniční oblast 33 - div.gen. František Melichar, SV: Český Dub

          3. divize - brig.gen. František Jelinek, SV: Mšeno u Mělníka

            17. divize - brig.gen. Václav Šidlík, SV: Rychnov u Jablonce nad Nisou

        Hraniční pásmo XII - div.gen. Bedřich Ruml, SV: Hradec Králové

            Hraniční oblast 34 - brig.gen. Antonín Pavlík, SV: Jaroměř

            Hraniční oblast 35 - brig.gen. Karel Kutlvašr, SV: Vamberk

        Záloha I. armády:

            18. divize - brig.gen. Miloslav Fassati, SV: Buštěhrad

    II. armáda – div.gen. Vojtěch Luža, SV: Olomouc

        IV. Sbor - div.gen. Josef Janáček, SV: Litovel

            Hraniční oblast 36 - brig.gen. Otakar Líčka, SV: Šumperk

            7. divize - brig.gen. Karel Klubal, SV: Zábřeh

        Hraniční pásmo XIII - div.gen. Emil Fiala, SV: Hranice

            Hraniční oblast 37 - brig.gen. Jindřich Jiří Birula, SV: Šternberk

        Záloha II. armády:

            8. divize - brig.gen. Otakar Zahálka, SV: Moravský Beroun

    III. armáda – arm.gen. Josef Votruba, SV: Kremnica

        VII. Sbor - div.gen. Josef Mánek, SV: Vráble

            Hraniční oblast 39 - div.gen. Miloš Žák, SV: Galanta

        Hraniční pásmo XV - div.gen. Bedřich Homola, SV: Bánská Bystrica

            Hraniční oblast 40 - brig.gen. Ing. Bohumil Rytíř, SV: Bánská Bystrica

        Hraniční pásmo XVI - div.gen. Ondřej Mézl, SV: Košice

            Hraniční oblast 41 - brig.gen. Ondřej Moravec, SV: Košice

            Hraniční oblast 42 - brig.gen. Oleg Svátek, SV: Užhorod

        Záloha III. armády:

            10. divize - brig.gen. Rudolf Hošek, SV: Krupina

            11. divize - brig.gen. František Kukačka, SV: Lovinobaňa

            3. rychlá divize - brig.gen. Jaroslav Eminger, SV: Levice

    IV. armáda – arm.gen. Lev Prchala, SV: Brno

        VI. Sbor - div.gen. Rudolf Viest, SV: Soběslav

            Hraniční oblast 31 - brig.gen. Bedřich Neumann, SV: Veselí-Mezimostí

            4. rychlá divize - brig.gen. Josef Dvořák, SV: Soběslav

        III. Sbor - div.gen. Sergěj Ingr, SV: Jihlava

            Skupina 2 - brig.gen. František Slunečko, SV: Želetava

            14. divize - brig.gen. Josef Zmek, SV: Třešť

            19. divize - brig.gen. František Hněvkovský, SV: Třebíč

        Hraniční pásmo XIV - div.gen. Antonín Hasal, SV: Brno

            Hraniční oblast 38 - brig.gen. Miloš Kudrna, SV: Brno

        Záloha IV. armády:

            2. rychlá divize - brig.gen. JUDr. Josef Koutňak, SV: Jaroměřice nad Rokytnou

            V. Sbor - div.gen. Alois Eliáš, SV: Klobouky

            6. divize - brig.gen. František Tallavania, SV: Pohořelice

            20. divize - brig.gen. František Kravák, SV: Mutěnice

Záloha Hlavního velitelství:

            4. divize - brig.gen. František Bláha, SV: Hradec Králové

            12. divize - plk.gšt. Josef Buben, SV: Vsetín

            13. divize - brig.gen. Alois Macháčik, SV: Humpolec

            16. divize - brig.gen. František Marvan, SV: Ružomberok

            22. divize - brig.gen. Josef Beránek, SV: Žilina

            1. rychlá divize - brig.gen. Julius Fišera, SV: Pacov

            VIII. Sbor - div.gen. Jiři Hudeček, SV: Uherské Hradiště

            9. divize - brig.gen. Jan Beneš, SV: Nové Město nad Váhom

            15. divize - brig.gen. Bohuslav Všetička, SV: Senica

            21. divize - brig.gen. Jaroslav Čihák, SV: Veselí nad Moravou

            Letecká brigáda - brig.gen. Karel Procházka, SV: Čáslav

Velitelství „ČV“ – div.gen. v.v. Robert Rychtrmoc, SV: Bystřice nad Pernštejnem

            Velitelství „ČV-sever“ Litomyšl

            Velitelství „ČV-jih“ Velké Meziříčí

Velitelství „M“ – arm.gen. v.v. Josef Bílý, SV: Vizovice

            Velitelství „M-sever“ Odry

            Velitelství „M-střed“ Bystřice pod Hostýnem

            Velitelství „M-jih“ Veselí nad Moravou

Ustřední železniční velitelství – pplk.gšt. Stanislav Zima

            Regulační komise I – VIII

b) zápolní útvary:

Ministerstvo narodní obrany – arm.gen. Jan Syrový, Praha

    Hlavní štáb – brig.gen. Vladimír Kajdoš, Praha

        I. sborová oblast - brig.gen. v.v. Ladislav Zbořil, SV: Praha

            Posadkové velitelství Velká Praha - brig.gen. Jaroslav Červinka

            Velitelství okrsku Plzeň – Nýřany - plk.pěch. Jaroslav Konečný

        II. sborová oblast - brig.gen. v.v. Josef Hulík, SV: Hradec Králové

        III. sborová oblast - brig.gen. v.v. Josef Vamberský, SV: Brno

        IV. sborová oblast - brig.gen. v.v. Karel Heřman, SV: Olomouc

        V. sborová oblast - brig.gen. v.v. Antonín Číla, SV: Trenčín

        VI. sborová oblast - plk.pěch. v.v. Arnošt Hrbenský

            Velitelství cizích dobrovolníků - brig.gen. v.v. Miloslav Bárta

        VII. sborová oblast - brig.gen. v.v. Ladislav Forbelský, SV: Bánská Bystrica

Čerpáno z: https://www.brannamoc1938.eu

                https://www.vhu.cz

Autor: Jan Kara